How to improve your English...

6. října 2012 v 20:34 | Michelle |  Ostatní
Angličtina. Miluju tenhle jazyk. Jistě, budu ho potřebovat do budoucna, je to ohromná motivace do učení, když víte, že tenhle jazyk budete v budoucnu potřebovat.
Nemluvím nejhůř, ale stále je co zlepšovat. Nejvíc mi v angličtině pomohla asi má paní učitelka na druhém stupni základky, která mě individuálně připravovala na anglické olympiády. Olympiády a konverzační soutěže jsou skvělá věc, musíte se totiž snažit mluvit! A mluvit a mluvit. O všech možných tématech, o rodině, vašich koníčcích, o vaší škole, o zdravém životním stylu, o vaší zemi, městě... Skvělá věc.
Další věc, která se mi osvědčila, je číst v angličtině... Ať už to jsou knížky, časopisy, články na internetu, nebo jen návody k elektrospotřebičům, čtětě to v angličtině. Nejlepší je si pořídit něco, co vís bude bavit, já odebírám časopis o irském stepu, takže hltám jeden článek za druhým, aniž bych si uvědomila, že se při tom vlastně učím. To samé s internetem, když něco vyhledávám, nacházím čím dál víc článků v angličtině.
Pro ty, kteří neradi čtou, je tu další cesta, jak se zlepšit - překvapivě filmy. Osobně mi více vyhovují anglické titulky a anglický dabing, mám v tom totiž zmatek, když se mi objevují titulky v češtině, ale mé uši pojímají jiné zvuky. Fajn jsou také překlady písniček z aj do čj.
K nezaplacení jsou pobyty v anglicky mluvících zemích. Je to finančně náročnější, ale angličtinu vám to zlepší o sto procent. Pokud tedy nesedíte někde v koutě a odmítáte konverzovat s rodilými angličany. Je jedno kde jste, ale pokud se okolo ometají lidé, kteří mluví anglicky, mluvte s nimi.
Pokud jste angličtinou hodně posedlí, asi pro vás nebude novinka, že někteří lidé v angličtině i přemýšlejí. Sama se kolikrát přistihnu, jak nevědomky něco překládám... Ať už to jsou nápisy na plakátech, na domech, na bilboardech.... Cokoliv. Ale alespoň vím, že se učím :-)
Co mi dále pomohlo - "6 minute English". Jde o krátké šestiminutové nahrávky anglické konverzace pod záštitou BBC. Stáhla jsem si je do mobilu a občas je poslouchám. BBC samo o sobě je skvělé, tento kanál chytnete na rádiu a můžete poslouchat do aleluja.
V neposlední řadě bych ráda zmínila postcrossing. Už jsem o něm tady na blogu referovala více. Jde o projekt, ve kterém si lidé z různých koutů světa posílají pohlednice. Háček je v tom, že hlavním jazykem tohoto projektu je angličtina. A to pak opravdu MUSÍTE psát i číst v angličtině.
Stále hledám další a další tipy ohledně učení se angličtiny. Pokud se vám něco osvědčilo, budu ráda, když dáte vědět do komentářů.... :-)



Michelle
 

Nezapomenutelná díla Muchy

6. října 2012 v 18:24 | Michelle |  Obdivu hodni
Ano, nadpis již zní lehce nostalgicky, ale obrazy tohoto úžasného secesního malíře přežily až dodnes. Nebudu vás zatěžovat jeho životopisem, jen vám lehce nastíním některé zajímavosti...

- dětství prožil v Ivančicích se svoji rodinou
- odmalička rád kreslil, avšak měl vynikající talent na zpěv, účinkoval v kostelním sboru
- studoval na Akademii umění v Mnichově, ale jeho největší kariéra začala ve Francii
- kromě kreslení obrazů, reklam a plakátů navrhoval také šperky a bytové dekorace
- neodmyslitelně k němu patří dílo "Slovanská epopej", která popisuje historii Slovanů a také plakát na divadelné hru "Gismonda"
- mezi jeho oblíbené motivy patřily ženy vystupující z květin
- zemřel krátce po dosažení svých 79. narozenin

Na jeho obrazech mě fascinuje jemnost a detaily... Detaily z přírody, detailně vypracovaná pozadí obrazů, detaily šperků a šatů žen... Z jeho děl je vidět, jakou si s obrazem dal práci, jaké drobnůstky vypiplal k dokonalosti tak, aby celý obraz působil neokázale. Nikdy mě neomrzí jeho obrazy, vždy se na nich dá najít něco nového, čeho jste si před tím nevšimli.
Muchova díla ocením mnohem víc, než leckteré novodobé kousky moderního umění. Nejsem velký fanda čmáranic vystavených v Galerii moderního umění v Londýně, ty čmáranice, leč milionové hodnoty (nechápu proč???), mě opravdu moc nepřitahují. Asi jsem typ člověka, co si pod plátnem zakaňkaným červenou barvou nedokáže nic představit. Každopádně, Mucha je jeden z umělců, kterému se opravdu klaním s údivem.


Všimli jste si té mozaiky? Třešní, které má dívka ve vlasech? Šperku, který drží? Všimli jste si, že má šál? Už víte, o čem mluvím? :-)







Kam mě mé srdce táhne... Irsko

6. října 2012 v 17:37 | Michelle |  Kultura
Ráda cestuju. Moc ráda cestuju, a ráda bych cestovala ještě více, kdyby byl čas. Některá místa mě však až magicky fascinují a plánuji jejich návštěvu, sice zatím chybí finančí prostředky, čas a potřebné zkušenosti, ale štěstí přeje připraveným, ne? :-)

Ze všeho nejraději bych se chtěla podívat do Irska (překvapivě). Samosebou že hlavní cíl téhle štreky by byl tanec, ale rozhodně si nenechám tenhle zelený ostrov jen tak utéct. Chci být jedna z mnoha obdivovatelů těch ohromných zelených luk, mořských zátok, starobylých měst a vesnic, magických monumentů... To všechno mě láká, o kultuře, festivalech a zámcích ani nemluvě.
Určitě pojedu do Dublinu, chystám se i do Galway, Limericku a Corku, ale jak už jsem zmínila, ty malé vesničky, ty nehorázné zapadákovy, mají taky něco do sebe. Typická irská zeleň, ovce, lesy, nekonečný louky, zámky, všechny ty pověsti, báje, keltské hřbitovy a kříže...
No, je pravda, že ačkoliv mě Irsko zajímá, nevím o něm zas až tolik informací, proto tedy Ježíšek donese průvodce. Pak budu chytřejší :)



Na loukách jako je tahle mě fascinuje ta ohromná volnost, dálka a rozlehlost. Můžete běžet, leťet a nic vás nedokáže zastavit.


Louka, louka, louka... MOŘE, vydím moře!!!! Dokonalý moment překvapení.


Mám snad něco dodávat?






Zdroje obrázků:
 


Moje milované... knížky - Cesta na Olymp

30. září 2012 v 14:35 | Michelle |  Kultura
Čtete? Čtěte! Za celý můj zatím patnáctiletý život jsem přečetla řadu knížek... Některé z nich mi však utkvěly v paměti a já bych ráda sdělila světu, o čem vypráví....

Začnu knížkou, kterou jsem dočetla nedávno. Jmenuje se "Cesta na Olymp" a je to životopis české gymnastky Věry Čáslavské. Příběh je psán od jejího dětství, kdy jako malá okusila balet, dále se dostala ke krasobruslení a nakonec ke své milované gymnastice. Docela mě zarazilo, že Věra začala soutěžit v gymnastice až v 15ti letech a dosáhla výsledků, kterých dosahují od tří let cvičené gymnastky. Předpokládám, že za tím vším stála až neskutečná odhodlanost, tvrdá práce a hodiny a hodiny strávené v tělocvičně.
V knize popisuje, nejen to, jak je sportovec vyčerpán fyzicky, jak doslova překousává bolesti a úrazy, ale i jak může touha za cílem člověka vyčerpat psychicky. To na této gymnastce obdivuji asi nejvíc, prostě šla a dřela. Aniž by se rozmýšlela a odkládala tréninky na dýl. To mě fascinuje a to bych také chtěla umět.
Celý příběh je velice motivující, dokazuje, že když něco opradu chceš a dáš do toho vše, je to tvé. Zní to možná trochu sentimentálně a otřepaně, ale co jiného se k tomu dá dodat?
Nedávno byl natočen film "Věra 68", který také popisuje život Věry Čáslavské, kromě traileru se mi ho však zatím nepodařilo sehnat celý.

Hodnocení knížky: Usmívající se


Ramstein? Ano Ramstein

30. září 2012 v 14:07 | Michelle |  Tanec
Ano, je to přesně týden, co jsem se vrátila ze soutěže v Ramsteinu. Nějak jsem se nedokopala napsat článek, takže až teď :-)... JE TO TAM!!! Ano, můj milovaný slip jig je o level výš, tudíž v intermediate! Byl to docela šok, když jsem odcházela z podia a najednou jen: "Next competition, primary slip jig. The first place number 117 Mikaela Sukova..." A pak jen ten pocit, když vám předávají pohár a říkají, že jste už půlkou nohy v intermediate. Krása.
Ono "first place" bylo také za hornpipe, což mi udělalo radost, za reel a treble jig druhá místa, s nimiž jsem také spokojena, posunula mě do primary. Single jig a light jig zůstaly na 5. a 6. místě, ale z nich si takovou hlavu nedělám.
Nutno zmínit, že Ramstein je opravdu milé venkovské městečko, s milými lidmi. Mimo jiné jsem se zamilovala do vesniček nedaleko Ramsteinu, které mě nadchly vzezřením tajemných zákoutí s girlandami vína a světélky nad hospůdkami obehnanými břečťanovým plotem a s podkrovím. Už vím, kde budu chtít příští rok strávit odpočinkovou část prázdnin :-)
Takže jsem zase o kus dál a mohu říci, že další stupeň z mé pyramidy cílů je splněn. No a teď... hurá do Vídně!
M.

Co ze mě dělá originál...

20. září 2012 v 21:02 | Michelle |  Pozitive thinking + magic
Dokonalost tkví v detailech... A takové ty malé podivnůstky, které má každý z nás vžité a staly se pro něj typické jsou to originální, na každém z nás... Možná byste neřekli, že:
Občas obcházím bloky domů, abych mohla doposlechnout písničku (a to i když je zima!).
Občas automaticky přemýšlím v angličtině...
Když mám boty s podpatky, zkouším drumy.
Mám trošičku jiné pojmy o čase, takže většinou všude chodím o tři čtvrzě hodiny dřív.
Ať už slyším sebe blbější hudbu, představuju si, jak na ni tančím.
Jsem schopná si představit, že se znám s lidmi, kteří o mne v životě neslyšeli...
Mám pokračovat?
Tyhlety podivnůstky dělají svět krásným a komickým. Proč bychom se kvůli nim měli užírat a bát se vlastní trapnosti? Tohle dělá vás vámi!


A zítra Ramstein...

20. září 2012 v 19:42 | Michelle |  Tanec
Kostým připraven. Boty navoskovány. Věci zabaleny. Tance natrénovány. Pozítří mě čeká můj první feis v této sezóně. Kupodivu jsem v pohodě a těším se. :-) A jsem velice zvědavá na výsledky... No, pozítří touto dobou už budu odjíždět zpátky domů s několika poháry :D
Takže lidi, držte mi palce!
M.

Tisíc podob jelena

16. září 2012 v 14:09 | Michelle |  Tanec
Divili byste se, jak dá jeden zdánlivě lehký taneční skok zabrat. Vážně, až po třech letch irského tance mým nohám došlo, že by možná mohly toho "jelena" (odborně jump over) skočit tak, aby se skloubila ladnost, ostrost a let dohromady.
Je až šokující, že se s jedním tanečním prvkem babráte tři roky a stále to není ono. Na druhou stranu, když pak se pak jednoho krásného dne vaše nohy vzpamatují a zatančí tak, jak chcete, je to jako kouzlo. A vy, šťastní pomatenci, zkoušíte to samé pořád dokola, abyste se přesvědčili, zda - li to není jen náhoda a zkoušíte to tak dlouho, dokud vás nezačne bolet pravá noha, tak pak tedy zkoušíte to samé na levou nohu a nemůžete se vynadívat do zrcadala, které je cca. půl metru velké, jak letíte vzduchem a konečně máte to, co jste chtěli... Jak úsměvné jsou některé okamžiky.


P.S.: Ne, ten letící objekt na obrázku nejsem já... I když... :-)

Malá změna

15. září 2012 v 19:52 | Michelle |  O blogu
Ano, jak již hlásá nadpis, bude se něco měnit. Ráda bych pokračovala v blogování jako... v deníku. Vím, že to asi mé čtenáře (jednoho, dva? ) moc zajímat nebude, ale co? Píšu hlavně pro sebe.
Takže, co jest nového?

1) Začala nová taneční sezóna... Vypadá to zatím na tři oficiální tréninky týdně, zbytek doma. A konečně po třech letech začnu jezdit do Prahy! Mám do příštího roku spoustu cílů a jak jsem řekla na letní škole, splním je do posledního! Je to jedna z nejpřednějších věcí, které mám... Věřím a vím.

2) Ramstein!!!! Ne, nejedu na koncert, jak si mnozí myslí, jedu tančit (překvapivě...). Je natrénováno, teď už si to jen pořádně užiju :-) Už přesně vím, jak skočit jeleny tak, aby to vypadalo ladně a zároveň energicky. A doufám, že už nějaké to zlato dovezu!

3) Začal ústav povinný, aneb škola. Když nepočítám moji milovanou angličtinu, němčinu, jazyk český, dějepis a navrhování kostýmů při hospodářským zeměpise, je to docela nuda. Ale kdoví, třeba se časem zamiluju do ekonomiky??? (asi nikdy...)

4) Začala jsem navrhovat kostýmy. Ne, vážně, nesmějte se. A mám ze sebe docela radost. Ale nadruhou stranu, jen tak něco namalovat dokáže asi hodně lidí, ale přenést obrázek z hlavy do reálu tak, aby byl hmatatelný, bude asi horší. Každopádně nějaké základy se na tom našem šicím stařečkovi naučím, to nikdy na škodu není.


Krovky moje vysněné...

16. srpna 2012 v 16:51 | Michelle |  Tanec
Součástí soutěžení v irských tancích jsou samosebu také kostýmy. Pokud se soutěžením začínáte, postačí jednodušší kostým, například šaty, sukně s tričkem nebo hezkou halenkou a punčocháče nebo bílé ponožky "puddle socks". Pro pány je to ještě jednodušší, stačí černé kalhoty, košile, třeba i kravata nebo ozdobný pás. Ale už i v těchto levlech by se měla dodržovat pravidla ohledně délky sukně šatů, výstřihů a podobně.
Nejedna tanečnice však sní o takzvaných krovkách, šatech, které nosí tanečnice většinou od Intermediate (třetí level). Tyto šaty jsou ručně šité, mnohdy hodně zdobené a třpytivé a většinou taky hodně drahé. Leckdy však narazím na šaty, které vypadají jako bezpečnostní oblek pro silničáře nebo se vyskytují i tak divné kombinace barev, že by se ony šaty hodily spíš na karneval. Ale zase naopak najdete takové kousky, pro které by člověk vraždil... Tady je několik mých nejoblíbenějších šatů, ze kterých čerpám inspiraci pro můj budoucí kostým...

1. Dráčkové šaty od Michelle Lewis
2. Jedny od Mary BDesignes

A jedny od Celtic solo... :-)



Kam dál